Sázka all-in u pokerového stolu

Zde vám vysvětlíme vše o nejslavnějším pokerovém tahu všech dob, a to včetně:

• Kdy vsadit all-in
• Kdy all-in nesázet
• Sázka all-in jako bluf
• Sázka all-in, protože můžete
  

Kdykoli uvidíte v televizi poker, s největší pravděpodobností půjde o variantu no-limit Hold'em. No-limit znamená, že neexistuje žádný strop pro výši vsazené částky. Když budete chtít, můžete posunout všechny své žetony vpřed a říct (počkejte si) „all-in“.

Tento jednoduchý tah mění celou hru od základů. Stačí jeden přešlap a přijdete o všechno, co máte na stole. A přestože touto hrou vyjadřujete největší sílu, často se all-in používá jako poloviční bluf, tedy semi-bluf. Pokud máte nervy z oceli, může to být také bluf naprostý.

Když vsadíte all-in, váš soupeř se nemá kam schovat. Buď drží pořádné karty (nebo si to myslí), jinak musí složit. Když se o all-in pokusíte proti někomu s lepší kombinací nebo větším počtem žetonů, dost možná se vyřadíte z turnaje, nebo přijdete o velkou část žetonů.

Kdy je tedy správná chvíle to udělat?

Existuje několik základních situací, kdy sázka all-in dává dokonalý smysl:

• Jste přesvědčeni, že máte nejlepší kombinaci a víte, že vás soupeř dorovná
• Jste si docela jistí, že soupeři chybí k vítězství jedna karta (čeká na kartu) a sázka all-in mu zabrání dočkat se karty, kterou potřebuje
• Nezbývá vám příliš mnoho žetonů a musíte sázet all-in, abyste se udrželi ve hře a pravděpodobnost říká, že je to správný postup
  

Také by se mělo říct, že pokud přemýšlíte nad sázkou vyšší než je polovina vašich zbývajících žetonů, je lepší, když rovnou vsadíte všechno.

• Máte skvělou počáteční kombinaci a téměř všichni už své karty složili a v banku je málo (všechny byste vyděsili a nevyhráli téměř nic)
• Máte skvělou kombinaci, která se na flopu ještě trochu zlepšila, ale není neporazitelná (pokud ostatní hráči sází a navyšují, nejspíše drží něco lepšího)
  

Sázka all-in může být nejlepším přítelem blufujícího, ale pouze ve správnou chvíli a se správným množstvím žetonů. Příklad:

Váš soupeř vsadí po flopu. Jste si docela jistí, že něco drží (není to ten typ, co blufuje), ale je pravděpodobné, že když ukážete sílu, vycouvá. Soupeř navíc nemá moc žetonů, a tak si myslíte, že raději složí karty, než aby přišel o vše.

V této situaci by all-in nejspíše zabral, ale stejný účel by splnilo i sebevědomé navýšení (stejný výsledek, menší riziko). Proč to všechno dělat?

Poker je hra o informacích. Sledujete své soupeře a oni zase sledují vás. Pokud budete se silnou kombinací vždy sázet málo, abyste nalákali další hráče, nakonec prokouknou, o co se snažíte. Vaše dokonalá klasická taktika přestane fungovat.

A tak jednoho dne zčistajasna posunete všechny své žetony ke středu stolu. Lidé budou předpokládat, že blufujete, dorovnají vás a vy ukážete svou vítěznou kombinaci a shrábnete horu čipů. Díky moc.

Tak to byl all-in. Vydařený all-in vám přinese nejlepší pocit z celého pokerového světa. Musíte jej ale používat střídmě a jen z velmi dobrých důvodů.